Prodloužení řas se poprvé objevilo na počátku 20 století.

Lidé po dlouhou dobu se snažily zpevnit vlastní řasy: používaly se různé lidové způsoby jako bylinné extrakty, olejové směsi atd.

První řasenka se objevila na počátku 20 st. V té době farmaceut Williams, zakladatel značky Maybelline, namíchal obyčejnou vazelínu a prach z uhlí ve své laboratoři.

Nenadále se objevily umělé řasy. Byly těžké a složité v nošení. Vynalezl je světově známý vizažista Max Factor. První herečkou, která vyzkoušela půvab umělých řas byla Fillis Havier, která zahrála roli Roxy v muzikálu Chikago. Technika provedení byla jednoduchá: na níť se připevňovaly třásně a následně se tato konstrukce připevňovala na horní víčko. Takovéto řasy vydržely jen několik hodin a mohly být použité pouze na promítacím plátně, jelikož řasy nevypadaly přirozeně.

Cena zákroku byla vysoká a dovolit si to mohly jen televizní a filmové hvězdy, u kterých nebyla nepřirozenost řas v televizi ani tolik nápadná.

Uplynutím času se měnila móda a zdalo se, že řasám odzvonilo. Nic méně v 50letéch prodloužení zažilo znovuzrození. Sofie Lorenová a Doris Dayová se doslova zbláznily do prodloužení svých řás. Objevily se nové materiály, ale ve své podstatě způsob a metoda zůstaly stejné. Řasy se lepily na pokožku a vydržely jeden - dva dny. Takovéto umělé řasy známe dodnes. Jsou to umělé řasy prodávané v drogeriích.

Dalším pokrokem v Hollywoodu stalo prodlužování řas trsy. Umělé řasy se slepovaly do chomáčků a tě následně lepily na jednu vlastní řasu. Procedura byla zdlouhavou a vyžadovala trpělivost a koncentraci. Výsledek ale stal za to.

Sama myšlenka prodloužení řas technikou řasa k řase se zrodila v Hollywoodu. Proto byly vypracovány řasy, které přesně kopírovaly vlastní. Z počátku řasy byly spojeny do trsů a lepily se na horní víčko mezi vlastní řasy. Později se ale zjistilo, že po odpadnutí trsů se horní víčko jevilo poškozené, objevovaly se pleši mezi řasy, na kterých po dlouhou dobu neobnovoval růst řas. Pak bylo vyvinuto lepidlo, šetrné k oku, kterým se dalo přilepit trsy řas na vlastní řasu. Toto lepidlo známe a používáme v trochu modernizované podobě až do dnes u prodlužování řas trsy. Nevýhodou byla velká váha trsu, skutečnost, že se nechovaly jako vlastní řasa a sebelepší lepidlo je nemohlo udržet na řase delší dobu.

Na počátku nového tisíciletí se japonští vědci objevily nové materiály a vytvořily revoluční novinku – jednu umělou řasu, která se mohla přilepit k jedné vlastní řase. Tato řasa byla naprosto podobná přírodním řasám. Nová řasa nejen byla silnější u kořene, měla tenčí koneček, ale dokonce imitovala přírodní oblouk řasy.  Za první nositelku těchto řas považujeme Madonu, na které vizažista Shu Uemura prakticky vyzkoušel svůj vynalez v roce 2003.

Prodloužené řasy se chovají úplně přirozeně a jejích životnost byla neuvěřitelně prodloužena. Změnily se materiály pro prodloužení: lepidlo je hypoalergenní, a moderní technologie dovolují vyrábět jednotlivé umělé řasy shodné ve svém složení s naturálními vlasy, hedvábnými vlákny a živočišnými chlupy.

Prodlužování řas rychle získalo na popularitě po celém světě. Různorodost technologií (řasa na řasu, trsy, 2D a 3D), materiálů (hedvábí, norek, sobol, peří), ozdob, barevných a maškarních řas dovoluje klientce najít svůj svérázný a vlastní obraz a Lash stylistovi nabízí prostor k realizaci svých námětů.

Prodloužené řasy dodají vzhledu hloubku a jas, zvýrazní osobitost a svéráznost a nevyžadují každodenní použití řasenky.

Můžeme slyšet mnoho názvu – Japonská metoda prodloužení řas, 3D Lashes, Americká technologie a jiné, jedná se o stejnou metodu.